Divadelní představení Jedlíci čokolády

Po počátečních zmatcích v usazování studentů personálem divadla na ta správná místa jsme se ve skupince pěti kamarádek nakonec rozhodly, že se usadíme na balkón, abychom představení viděly pěkně shora. Téměř od začátku představení se divák smíchy nezastaví. Mnoho skalních návštěvníků Klicperova divadla tvrdí, že rukopis režiséra (David Drábek) je naprosto nezaměnitelný. Toho si všimne i divák, který vidí první Drábkovu hru, jako to bylo se mnou v případě Jedlíků čokolády. Satirický, bizarní, nevšední až bláznivý humor mě naprosto "odrovnal". 

Za povšimnutí stojí výborný herecký výkon stálic Klicperova divadla, které hrají tři hlavní postavy - tři sestry, které se vyrovnávají se ztrátou rodičů každá po svém. Róza v podání Pavly Tomicové, robustní, až morbidně obézní dáma, kterou její váha ani nepustí z postele, to až když jí potká láska v podobě Ludvíka - dobrovolníka pomáhajícího Róze shodit, dostane zase chuť do života. Pavla Tomicová - její humor, hrdelní smích, nesmrtelné hlášky (např. ,,vypadáš jak ibalgin") a naprosté vžití se do hry (scéna, kdy stříká jogurt všude okolo sebe) dělají dojem, že jí je role šitá naprosto na míru. Valerie - v podání výborné Pavlíny Štorkové - trpící obsedantně-kompulzivní poruchou - neotevře dveře bez svého rituálu a má fobii ze světa venku, tráví celý rok po smrti otce v domě a má dojem, že jí nic nechybí, koneckonců její moduritové surikaty, rituály, Budha, svíčky a Róza ji určitě zabavují až až. Helena - Isabela Smečková Bencová - jediná schopná ze sester, stará se o chod domácnosti a finance. Jediné, co jí chybí, je čas na lásku a láska vůbec. Helena vás dojme, Valerie vyděsí a Róza rozesměje. Komedie je to výborná, i když se zde objevují sem tam pasáže ztěžka pochopitelné a i když některé vtipné momenty vlastně vůbec nejsou k smíchu a téma skryté za nimi je docela vážné. Nekonvenční mysteriózní závěr vás nakonec nutí nad hrou stále znovu a znovu přemýšlet a tím předává své poselství.

Tereza Kubánková III. ročník