Malé adventní zastavení
Noc má stále větší převahu nade dnem. Ráno vstáváme s tmou a domů se za tmy vracíme. Pokud přes den vykoukne sluníčko zpoza mraků, tak jen na chvíli šikmo nad obzorem a jen z principu, že tady je a že s ním můžeme počítat, až se zase jaro a léto vrátí. Jsme vnímavější na kontrasty zimy i tepla. Jsme citlivější ke svému okolí i ke svým blízkým. Je zvláštní čas. Je advent. Zapálená svíčka, vůně pečícího se cukroví a pavučina námrazy na okně jsou neklamným znakem, že se blíží Vánoce.
Klasik s nadsázkou říká, že co se ve škole neodučí do Vánoc, už se neodučí. Je to takový školní paradox, na kterém je i trocha pravdy. Čas vánoční je skutečně důležitým předělem ve školním roce. Po vánočních prázdninách jsou tu hned souborné zkoušky a pár dní do konce pololetí. Jarní prázdniny, Velikonoce, slavné májové dny, maturity, a jde to ráz na ráz a je tu konec školního roku.
To, jak rychle nám čas poběží, záleží hodně na nás. Jestli podlehneme uspěchané době a život nám bude protékat mezi prsty a my ani nestačíme zjistit, co je vlastně smyslem života. Nebo si budeme vážit a užívat každého dne, kdy děláme něco smysluplného pro sebe či pro své okolí, kdy jsme se svými nejbližšími a umíme se radovat i z maličkostí.
Užívejme si času adventního a vánočního. Nalezněme vnitřní inspiraci i pro dny všední, které budou následovat. Budeme určitě šťastnější a spokojenější.
Krásné Vánoce.
Zbyněk Lukavec
13. 11. 2016