Máme po maturitách…
Máme za sebou maturitní zkoušky na gymnáziu (na sošce budeme maturovat až za dva roky). Zatím neznám srovnání s ostatními školami. Co je ale v tuto chvíli jasné, že jazyky dopadly velmi dobře, v matematice se nám v jarním kole tolik nezadařilo. Nestěžujeme si, že by testy a zadání společné části maturitní zkoušky nějak poškodily nebo naopak zvýhodnily naše žáky. Vnímáme, že stát jako investor vzdělávací služby má určitě právo si nastavit nějaký způsob zpětné vazby. Jestli je současná společná část maturity tou nejoptimálnější formou, nechť posoudí hlavy nejenom pomazané. Nemělo by to ale trvat příliš dlouho. S čím však nesouhlasíme, je snaha různých inovátorů nastavit maturitu takovou, aby byla přijatelná pro žáky všech maturitních oborů od gymnazistů až po nástavby u učebních oborů. Z reakce ředitele Cermatu p. Zíky v Hyde Parku na ČT24 20. května vyplynulo, že před rokem 1989 usilovalo o maturitu kolem třetiny populace. Dnes však o maturitu usilují více než dvě třetiny nejenom mladých lidí. Lépe by možná bylo říci, že více než dvě třetiny středních škol usiluje o maturitu pro své žáky. Pokud jdou peníze za žákem, je hlavně ekonomickým cílem každé školy si ho udržet co nejdéle. Přesto, že to jde proti proudu, nabízí se prostá otázka. Potřebujeme tolik maturantů? Nejenom zaměstnavatelé se oprávněně ptají: A kdo bude dělat rukama? Mít žádané řemeslo a pracovat rukama se očima optiky dnešního „trendy“ světa jeví jako něco podřadného, druhořadého. Opak je ale pravdou. Trh práce je toho neklamným důkazem. Poptávka po řemeslech je trvale velmi vysoká.
Jednoduchou zkratkou se opět dostaneme ke kapacitám středních škol. Je jich hodně, nabízejí i mnoho oborů, kde absolventi jen obtížně hledají pracovní uplatnění. Je dlouhodobě neudržitelné, aby se skoro každý uchazeč dostal na zvolený maturitní studijní obor. Nemusí pro to skoro nic udělat, neboť školy se o jeho zájem vzájemně utkají a nabízí mu jednodušší podmínky studia. Nemusí se na základní škole ani moc učit, protože místo na střední škole má dopředu jisté. Proč by si děti na ZŠ měly lámat hlavu matematikou a fyzikou, když se z těchto nejméně oblíbených předmětů nedělají přijímací zkoušky na výběrové školy. Když se dnes málokde dělají nějaké přijímačky vůbec. Je tedy náhodou, že u maturity nejvíce propadají žáci právě z matematiky?
Závěr se jeví poměrně jednoduše, neznamená však, že konečné řešení je jednoduché. Nechť už se hlavy pomazanější zabývají kapacitami středních škol s ohledem na demografický vývoj populace a nabízenou oborovou strukturu. Optimalizujme kapacity. Zaveďme zpět přijímací zkoušky. Vždyť se na výběrovou střední školu nemusí nutně dostat každý uchazeč. Rázem se zvýší kvalita vzdělávání na základních školách, neboť úspěšní uchazeči budou jistě vizitkou jejich dobré pedagogické práce. Střední školy si přestanou stěžovat, co to chodí za „materiál“ ze základek, vysoké školy si nebudou stěžovat na střední……Jak jednoduché! Současný neuspokojivý stav vnímám jako mnohem větší problém, než jsou celé maturity. Říká se, že problém je tak velký, jak ho uchopí média. Téma maturity je velmi chytlavé. Ohrožuje dostatečný počet lidí, pro média je atraktivní. O problému nadbytečných kapacit škol jsem četl jenom okrajově v odborném tisku. Kéž by se o tomto problému dozvěděla média a hlavně odpovědní politici na státní i regionální úrovni. Nelze před ním utíkat a řešit zástupné věci nebo si hrát na mrtvého brouka. Nejde jenom o efektivní nakládání s penězi nás všech. Nejde jenom o prestiž českého školství. S trochou nadsázky jde o budoucí prosperitu celé naší ČR. A to už stojí za to!
Příjemné dny vám přeje
Zbyněk Lukavec
22. 5. 2013