Projekt Setkávání
O projektu:
Projekt SETKÁVÁNÍ je integrační projekt Speciální ZŠ Poděbrady a je určen žákům 7. ročníků ZŠ a odpovídajícího ročníku víceletého gymnázia. Naše škola je do tohoto projektu zapojena již několik let a zařazuje jej pravidelně do výuky v rámci předmětu Výchova k občanství v sekundě gymnázia.
Více o projektu zde.
Cíl projektu:
Hlavním cílem je prostřednictvím vlastní zkušenosti seznámit žáky běžných škol s problematikou života dětí s postižením formou aktivní účasti na výuce ve Speciální ZŠ Poděbrady.
REALIZACE PROJEKTU :
Projekt je realizován každoročně formou návštěvy žáků sekundy naší školy ve Speciální ZŠ Poděbrady a účasti na dopoledním vyučování žáků této školy. Naši žáci jsou nejdříve ředitelkou Speciální ZŠ Poděbrady seznámeni s problematikou života a vzdělávání dětí s handicapem. Poté jsou rozděleni do skupinek a pod vedením pedagogů pracují s dětmi v jednotlivých třídách jako jejich osobní asistenti. Mají tak možnost se seznámit s metodami a formami vzdělávání handicapovaných dětí různých věkových skupin. Závěr setkání je věnován společnému shrnutí dopoledního programu, otázkám a odpovědím, vyjádření pocitů a dojmů z návštěvy speciální školy i zamyšlení nad přístupy jedinců a celé společnosti k handicapovaným.
Garant:
PhDr. Dagmar Lukavcová
Šk. rok 2022/2023
Pedagogické zajištění:
Mgr. Barbora Herciková, Mgr. Barbora Senohrábková
Třídy:
Sekunda, tercie
Studenti o projektu
Sekunda:
Ema: Byla jsem mile překvapena, jak jsou děti šikovné a na vzdory postižení zvládají i tělocvik.
Terka: Paní učitelky byly k dětem mílé a žáci s námi krásně komunikovali.
Johy: Nikdy jsem ve Speciální ZŠ nebyla. Zajímavá zkušenost.
Dan: Děti se moc snažily, i když pokroky jsou málo znatelné.
Tercie:
Lucka: Skvělá zkušenost. Nenapadlo by mě, jak moc je tato práce těžká. Děti byly hodně usměvavé a i mně vykouzlily úsměv na tváři. Bavilo mě to a myslím si, že i když jsem měla jisté pochyby, tak hned, co jsem přišla do dané třídy, byly pryč. Není to úplně moje vysněná práce, ale ke všem, co zde pracují, mám velký respekt.
Matěj : Byla to docela zábava. Moc mě překvapilo, jak se děti učí a také jak se k nám chovaly, byly velmi přátelské a hodné. Uvědomil jsem si, jak velké mám štěstí, že jsem zdravý.
Filip : Zjistil jsem, že je velmi náročné a vysilující s těmito dětmi pracovat, a že i jednoduché úkoly ve výsledku vyžadují spoustu úsilí a práce.
Tobiáš: Překvapilo mě, jak škola funguje, a jaké technologie používá. Všechny děti tam byly přátelské a veselé. Uvědomil jsem si, že lidé si mnohdy zdraví neváží.
Agáta: Byla to velmi dobrá zkušenost. Takto na pár hodin to bylo super.
Kristián: Moje dojmy z té školy jsou velice zvláštní. Staral jsem se o předškoláky s autismem. Bylo mi jich velice líto, ale i jejich rodičů.
Honza: Bylo to tam super, děti byly šťastné a učitelky musely být dost trpělivé. Je to dobrý zážitek
Patrik: Než jsme přišli, tak jsem se popravdě trošku bál. Ale ke konci jsem byl mile překvapen, s dětmi se krásně spolupracovalo a byly přátelské.
Kryštof: Bylo to lepší, než jsem si myslel.
Jana: Setkání s dětmi jsem se trochu obávala, ale děti nás přivítaly s otevřenou náručí. Nakonec s nimi byla i legrace.
Zuzka? Setkání s dětmi jsem si užila. Mohli jsme jim pomoci a nahlédnout do jejich světa. Bylo hezké vidět, jak postupují v učení a bojují se svým postižením. Jsem ráda, že jsme jim na jeden den mohli pomáhat.
Kuba: Děti i učitelé nás přijali s velmi otevřenou náručí a užili jsme si spousty legrace.
Šk. rok 2019/2020
Šárka Paulusová: „Setkala jsem se s Bety, která má Downův syndrom a je upoutána na invalidní vozík. Překvapilo mě, že s ní je legrace, a velká. Dojalo mě, jak se ve škole o děti hezky starají.“
Jindra Krčma: „Při návštěvě mi došlo, že postižené děti potřebují neustálou péči, které se jim ve Speciální ZŠ dostává. Jsem moc rád, že jsem se mohl seznámit s moc šikovným klukem Martinem.“
Nikola Janovcová: „Překvapilo mě, že některé děti nejsou o moc jiné než my. Špatně mluví nebo se hůř pohybují, ale jsou šikovné, hrají si a podle míry postižení zvládají i činnosti denní potřeby. Kreslili jsme a Ondra mi podával vždy správné barvy.“
Anežka Moravcová: „Obávala jsem se návštěvy školy, ale paní ředitelka nám vše krásně vysvětlila. Pomáhala jsem malé Markétce. Chtěla bych jí vzkázat, že je velká šikulka. I když to bude mít v životě těžké, určitě to zvládne, protože je obklopená těmi správnými lidmi. Děkuji, že jsem tam byla.
Markéta Müllerová: „Nejdříve jsem postižené děti litovala, ale po chvíli jsem viděla jejich radost a došlo mi, že jsou šťastné i navzdory svému handicapu. Jsem ráda, že jsem mohla strávit dopoledne s moc hodným a chytrým chlapcem.“
Šk. rok 2018/2019
Dominik Hubálek:„Měl jsem úplně smíšené pocity - stres, radost, smutek, vztek. Láska, trpělivost a ta péče učitelů a asistentů k těm dětem byla ohromující.“
Monika Fialová: „ Nemyslela jsem si, že je to tak složitá práce, ale je a jak.“
Barbora Jirečková: „Učitelky byly úžasné, hodné…jako by ty děti byly jejich. Projekt byl inspirativní a emotivní. Měla jsem i myšlenku, že bych tam chtěla pracovat.“
Jan Hrubý: „Měli bychom si uvědomit, že jsme zdraví a měli bychom si toho vážit.“
Klára Špitálská: „Uvědomila jsem si, jak jsem ráda, že mluvím, chodím…Neměli bychom tyto děti vyřazovat z kolektivu, ale naopak jim pomoci se zařadit.“
Klaudie Pačesová: „Byla to moc dobrá zkušenost, která ve mně zanechala zvláštní pocit - strach. Strach o děti, které jsem tam potkala.“
